Tak úplně natvrdle snad nevypadám . V mládí jsem hodně vypadala, jako ten zde již zmíněný hodný trouba, se kterým měl kde kdo potřebu se vybavovat a vyprávět mu svůj životní příběh. Potom jsem přitvrdila, takže vypadám jako nepřístupná osoba. Je to asi lepší, než to vybavování se. Umím nahodit dost nepříjemný pohled a když chci, tak mám v hlase něco, že i když nijak nekřičím, tak se toho lekne každé dítě i pes . Ale asi se umím tvářit i mile, občas jdu po městě, mírně se usmívám a cizí lidé mě zdraví.