Přidat odpověď
Znám jeden případ odluky, můj dobrý kamarád.
Po dvaceti letech manželství potkal souznějící bytost. Žádná bezdětná třicítka, moc sympatická paní stejného věku (necelých 40), právě se rozvádějí s nekompaktibilním manželem.
Nadělal si zmatky v životě (manželka + dvě školní děti) a v zoufalství, jak dál, došlo k odluce. On bydlel u rodičů, s milenkou utnul kontakt, stýkal se s dětmi. Přes děti docházelo k interakcím s manželkou a tak po několika měsících ne příliš radostně, ale přece - návrat k manželce a dětem (rozum - hodnoty?).
Manželka tedy vyhrála. Bohužel, ač ji chápu, nedokála být zcela nad věcí, dostatečně vděčná a občas v náznacích nepřipomenout to nehezké období, které měli za sebou.
Takže jednou při otázce na příchozí sms - kdo ti to píše? v milém kamarádovi bouchly saze, zavolal milence ... a protože vím, že neumřeli, žijí spolu šťastně do dnes, dobře deset let. Polovinu času z toho jako manželé.
Předchozí