Přiznávám, že vůbec nerozumím tomu, co řešíš.
Ano, znám páry, kde spolu žili jen kvůli dětem. Měli tzv. volné manželství a každý si dělal, co uznal za vhodné, spal s kým chtěl, oběma to tak vyhovovalo, měli se snad i rádi, skoro mi přišlo, že děti ani nepostřehly, že je u nich něco jinak... vyhovovalo jim to tak, a tak či tak si myslím, že jejich děti žily ve vhodném prostředí.
A máme také další známé - pár, kde spolu vydrželi žít téměř 30 let tzv. kvůli dětem a rozvádí se až teď, kdy pánovi je 53 let a místo, aby se sklidnil a dal s nevěrami pokoj, tak se totálně zbláznil a střídá partnerky (do manželky natahal binec, který je rezistentní na jakoukoliv léčbu ) a co víc, prohlásil, že ona musí pryč z jeho domu (mají nádherný domeček snů ve velkoměstě a stavěli ho v SJM). Díky dobré právničce z něj kamarádka vydolovala aspoň koupi bytu pro ni a nějakou hotovost coby "rozvodné". Je to zoufalé - ona nyní lituje, že neodešla dříve - dříve v době, kdy ještě byla atraktivní ženská, která mohla mít na každém prstu x lepších mužů... Teď se bojí, že už zůstane sama

Osobně bych s takovým mužem, jak ho popisuješ, nenutily-li by mě k tomu okolnosti, nemohla
žít. Jako dobrý otec přece může fungovat i po rozvodu, kor nebudete-li bydlet každý na jiné straně republiky.