Ahoj. V lednu si táta zjistil bouli v krku, na konci dubna měl jít "jen" na odběr vzorku, ale rovnou provedli tracheo...v klidu a připravení, že za týden ho mohla přivézt rychlá, jak se dusí. Mudr. nechápal jak tou malou dírkou táta mohl dýchat.
Táta- tracheo nechci. Udělali, naštvanej, ale pak ok, naučil se měnit kanyly a ost. Pak se stanovila léčba, ozařko každý den, takže udělali tátovi peg. Ten nechci, nechci mít všude díry. Ale zvládnul i to. K ozařku mu přidali i chemku, každé pondělí. Ale pak lepší výsledky a poslední chemku mu odpustili. I změnili oblast ozařka na menší. To dokončí za 2týdny. Pak v srpnu na kontrolu, jak to všechno zabralo a co dál. Tak si táta pro změnu usmyslel, že jestli mu pak ještě napíšou chemku, že ji nechce. Je mu po ní blbě, blbě. A prostě se na to vykašle.
Jsem na něj sama. A vím, že názory mění celou dobu. Co když fakt další léčbu odmítne? Chápu, že si člověk má rozhodovat sám. Nejsem v jeho kůži, nevím, jak moc ho to všechno bolí, jak moc je mu blbě. Zatím bojuje i když remcá. Má nádor v krku,dost rychlej a velkej. Aby se pak zase dusil, blbě dýchal, protože se nechce léčit? Zažili jste něco takovýho?
Nechci nic přivolávat, jen se vypsat, zhubnul 17kg za 4týdny. Je smutný vidět chlapa-tátu, jak se ztrácí.