Možná je ve hře taky to, kolik tekutin ještě dokážou jeho ledviny zpracovat, aby pacient netrpěl hromaděním tekutiny v organismu. U nás ta doba absolutního útlumu byla velmi krátká, ale vzpomínám si na rozhovor s lékařem, kdy sám otevřeně říkal, že samozřejmě lepším vyživováním (a nevím, možná i zavodňováním) by určitě šlo docílit toho, aby byl pacient v o něco lepším stavu, ale že je to i věc lékařova svědomí a etického přístupu, aby uměle neprodlužoval terminální stádium nemoci, kdy není naděje na skutečné zlepšení stavu. Smířit se s takovým postupem je pro blízké hodně těžké. Hodně sil vám všem.