Já mám hudbu ráda. Ráda ji poslouchám, ráda na ni tancuju, ráda zpívám a je mi líto, že na nic neumím. Ten pocit, když posloucháš něco, co tě zaujalo s enedá popsat, to se musí zažít. Mrzí mě, že mě naši nikdy nedali do hudebky, přála jsem si to, ale máma si neuměla představit nic jinéhé než klavír(velký do 2+1) a housle(těžké), tak mi to nedovolila.Manžel chodil roky na kytaru. U dcery jsme brali jako automatické, že to aspoń zkusíme, dáme jí tu možnost a uvidíme. No a chodí na flétnu už 6 let a zatím pořád chce, chce se učit dál a ráda si jen tak hraje, zkouší písničky podle poslechu, užívá si to. Takže jsme rádi.