Katko, to je dobrá otázka.
Ještě před takovými dvěma měsíci byla pro mě priorita otěhotnět a nic víc mě nezajímalo, neřešila jsem svůj zdravotní stav,prostě jsem chtěla dítě za každou cenu a tím, že to nešlo, jsem začala zjišťovat, že mi nastartovaly jiné problémy, které jsem neřešila a přerostly mi málem přes hlavu.
Tak jsem se vykašlala na myšlenku otěhotnět a začala řešit svůj zdravotní stav, v první řadě psychiku, která byla dost pohnutá těmi neúspěchy otěhotnět.
Pak dát se dopořádku co se týče menstruace, která nebyla úplně pravidelná, navíc jsem měla trochu ucpané vejcovody a miom na děloze.

To vše jsem vyřešila a zbyly mi moje kg navíc, které jsem se rozhodla zhubnout za každou cenu a taky zpevnit postavu, protože ač je mi 30 a to si nepřipadám stará, spíš se cítím tak o 5 let mladší, tak mám povolenou kůži a začíná mi celulitida, stačí zatnout svaly na nohách a už je vidět.
Tak jsem si řekla, že když jsem vyřešila tohle všechno, ještě vyřeším tohle a pak se pokusím znovu se o miminko snažit s tím, že je mi jasný, že se to nepovede hned, po předchozích zkušenostech.

Ale tím, že mi hubnout taky nejde, se cítím ve slepé uličce a ano, máš pravdu, teď nevím,co je pro mě priorita, nejradši bych chtěla rychle zhubnout a pak hned otěhotnět,což se rozchází se zdravým rozumem. Prostě jsem si myslela, že za měsíc hubnutí zhubnu aspoň 3 kg a pak bych klidně začala se snažením o mimi a přestala tolik honit postavu, spíš bych už jen měla tu relax jogu na zpevnění a udržení těla v kondici. Ale nezhubla jsem a uvědomila si, že se nechci chránit s manželem, že se prostě cítím líp, když nemusím u milování myslet na ochranu a neřeším to prostě. S tím je mi samozřejmě jasný, že se to zrovna může povést a tím pádem nechci dělat nic, čím bych mohla miminku ublížit, když by se povedlo než bych to zjistila. No koukám, že jsem pěknej psychouš :-D, když to tak po sobě čtu.