Pokud budu mluvit za sebe, tak u nás se alkohol pil jen a pouze na Silvestra, a to dostal každý jednu skleničku. Jindy se u nás alkohol nevyskytoval, ani na oslavách. Tedy jediné, co se u nás vyskytovalo, byl například čokoládový likér s minimálním podílem alkoholu, který si mamka se sestrou (které už v té době bylo přes 20 let) jednou za čas nalily. Ale to bylo tak, že padly dva panáky, ze kterých to ucucávaly celý večer. A abych řekla pravdu, já jsem třeba půl panáka taky dostala, a to mi bylo asi 13. No, a ve zhruba stejném věku jsem dostávala i na dně skleničky Sekt při výše zmiňovaném Silvestru. Takže se nedá říct, že bych byla na alkohol zvyklá, i přesto o velkých prázdninách mezi přechodem ze ZŠ na střední jsem s vrstevníky začala objevovat kouzlo alkoholu (někteří ho teda objevili už dávno přede mnou). V podstatě od 16 do 21 jsem chodila skoro každý víkend někam ven s přáteli a nebudu lhát o tom, že jsme se několikrát opili tak, že se za to dnes až stydím. Každopádně jsem před mamkou musela všechno tajit, když jsem měla v plánu nějakou velkou akci, domluvila jsem si spaní u kamarádky, která bydlela jen se starší sestrou, a tak jsem prožila půlku dospívání. Samozřejmě jsem vyzkoušela i trávu, a ne jednou, delší dobu jsem kouřila, a před 2 lety jsem zkusila i LSD. Od té doby nic, nekouřím, nehulila jsem ani jednou a LSD už jsem také znovu nezkusila, protože už skoro 2 roky mám přítele, který je starší a přijde mu to jako zbytečnost, takže se dá říct, že jsem s ním nějakým způsobem dospěla. Samozřejmě si spolu po práci na zahradě dáme pivko (klidně každý jedno i každý den, pokud je hic a my celý den něco děláme) nebo víno. Mně samotné víno chutná, jsem schopná vypít za večer celou láhev, ale už ne každý víkend jako předtím, teď už taková situace nastane tak jednou za dva/tři měsíce. A jednou za rok uspořádáme doma s přítelem grilovačku, kde si každý dá, co mu hrdlo ráčí, a zase na rok je klid. Tvrdý alkohol doma máme, ale vůbec ho nepijeme, takže nám akorát překáží v lednici.
Až (snad) budu mít za pár let děti, určitě je nebudu podporovat v tom, co jsem vyváděla v dospívání já. Na druhou stranu ale taky nebudu tak přísná jako moje mamka. Je to sice dost smutné, ale myslím si, že v dnešní době už alkohol k dospívání nějakým způsobem patří a vy (rodiče) ani my (budoucí rodiče) s tím moc nezmůžeme.