Přidat odpověď
Jentakj, ale já neučím své děti, že se s tím nedá nic dělat. I když se s tím zase tak moc dělat nedá, ono není moc těch osvícených šéfů, co si rádi vyslechnou názor těch pod sebou, a ještě jim dají za pravdu. Moje děti po ocenění nebaží, protože se odmítají podřídit těm pravidlům. Třeba až v druhé třídě dcery jsem zjistila, že děti nosí do školy paní učitelce drobné dárky a obrázky. To moje dítě nikdy neudělalo. TO stejné u starší dcery. Taky dárky. Nechápu, jestli to je z lásky, nebo už je to dětský hujerismus, stejně jako nechápu, když takto nosí pro druhé děti dárky dítě, jen aby se jim zalíbilo. Mě je ocenění jedno, protože ani jedna z těch paní učitelek pro mě není nějaká autorita nebo osobnost, u níž bych si toho cenila. Já svoje učitelky na prvním stupni milovala. Byly naprosto skvělé a dodnes je zdravím, když je potkám. Moje dcery (jedničkářky) se svých učitelek bojí, což nepovažuju za správné. Svoje učitelky ve školce milovaly.
Předchozí