Napřed jsem se zastyděla z prvotního dojmu, že asi nic tak nadstandardního nedělám, pak jsem si přečetla začátek diskuze, kde ten úvodní nápad byl stejně strhán. Tak napíšu, co dělám já.

Učím na odborné SŠ a SOU, tak u nás už ty panenky moc nepřichází v úvahu. Jako motivační se zejména u žáků SOU ukázaly být výjezdy do zahraničí. Dřív s nimi nikdo moc nechtěl jezdit, přece jenom bývají víc problémoví, pocházejí často ze sociálně slabého prostředí. Hranice s Německem máme kousek, z výletu do Drážďan jsou nadšení (většina nebyla ani v Praze, ba ani v sousedním krajském městě). Všichni žáci mají možnost vyjíždět do Německa na stáže a praxe, zjištění, že se domluví je pro ně příjemné.

V hodinách dostávají žáci za aktivitu a správnou odpověď bod, za 5 bodů mají malou jedničku. Byla jsem překvapená, že se i ty velké "děti" snaží za "bodíček". Mmch, malé jedničky už několikrát přechýlily průměr známky k té lepší známce. Jinak se snažím k žákům v rámci mezí přistupovat individuálně. Myslím, že v tomhle věku už je odpovědnost za výsledky na nich, ráda vysvětlím, zopakuji, ukážu, ale musí tam být prvotní snaha od nich.