přesně... špatně je už to, když do partnerství někdo vnáší princip vydírání a snaží se mít navrch za každou cenu a ve všem (nevezme si ho - je po jeho, dítě bude mít jeho jméno - zas je po jeho).

Můj názor - nejlepší je se samozřejmě dohodnout. Nelze-li to, tak

- do svatby bych nikoho nenutila
- nedala bych se donutit, obzvlášť ne vydíráním, abych za těchto okolností (neshodneme se, já svatbu chci, otec ne, já chci nechat svoje jméno, otec chce, abych dala jeho) dávala otcovo jméno.

Pokud to budeme brát tradicionalisticky, tak nechce si mě vzít = počítá, že nám to nevydrží, zpěčuje se uznat otcovství = asi se nebude moc trhat o to, aby ho získal do péče. Takže musím počítat s tím, že pravděpodobně někdy v budoucnu rozejdeme, a pak bude mnohem praktičtější, když se dítě bude jmenovat stejně jako já.