to asi záleží na více věcech. My byli jako rodina venku jen dočasně (2 roky), jsme všichni Češi, děti mluvily doma pochopitelně česky. Ano, byla pro ně fuška učit se cizí jazyk (vlastně dva - školní a místní), s dcerou jsem navíc ještě dělala domškolu co se češtiny týče (protože jsme prostě počítali s návratem a chtěla jsem, aby naskočila hned zpátky do své třídy).
Ale umím si představit, že když je jeden z rodičů jinak než česky mluvící, a třeba jsou právě ještě jinak mluvící ve škole/v té zemi/druhý z rodičů, a navíc návrat do ČR nijak zásadně neplánují, je asi pro rodiče jednodušší vypustit jeden z jazyků, který se jeví jako "nejméně" používaný, byť je to mateřský jazyk matky samé. Přiznejme otevřeně, že s češtinou (jakkoli je krásná, květnatá atd). prostě moc díru do světa nikdo neudělá. Navíc, co teď jsem trochu víc v oboru - u nás se diagnostikuje dost poruch učení, hodně dětí má potíže s výslovností, s mluvením jako takovým. Umím si představit, že nejsou všechny děti připravené se učit více jazyků zároveň, může tam být nějaká jiná (zdravotníí) zátěž, kvůli které je vhodné zacílit na jeden jazyk a tím se dorozumět v rámci rodiny...... Takže nikoho neodsuzuju, každý má své podmínky a své důvody.