Ještě bych doplnila - pokud jsou to takové záchvaty jaké se domnívám, tak vážně nemá smysl v tu chvíli s ní dělat cokoliv - jedině v klidu odexpedovat na klidné místo kde bude sama a nechat odznít. Během záchvatu s ní nenaděláš, nemá cenu mluvit, rozčilovat se, křičet, to je zbytečné.
Buď se musí záchvat zastavit před spuštěním - u nás třeba odvedení pozornosti jinam (např. naprostá změna tématu apod) když nabíhal, tak se to takto dalo "stopnout".
Pokud to začně, to dítě to prostě nedokáže korigovat, tak můžeš klidně milionkrát říct "přestaň", nemůže, nejde to, i kdyby nakrásně chtěla.
Asi nejlepší je v co nevětším klidu to nechat odeznít a promluvit si o tom až to přejde.

Maladšímu prostě vysvětlit že dcera se zlobí, a proto ji teď musí nechat na pokoji, dokud ji to nepřejde, je už ve věku když už takový pokyn chápe, a rozhodně ho nenechte za ní v tomto stavu chodit, akorát bude mít další impuls a jen se to protáhne a notabene mladšímu to psychicky zbytečně ubližuje.

A jinak souhlasím velmi s tím že takové dítě potřebuje zaběhnutý řád, potřebuje mít "běh světa" stejný, předvídatelný.