Tohle je těžko říct i radit, protože to může být všelicos.
Ale z toho, jak to píšeš, mi to nepřipadá jako problém způsobený sourozeneckou žárlivostí.
Někdy tohle může být efekt nedostatečně pevných hranic a taky rytmu a předvídatelnosti, čímž nemyslím, že byste jí doma měli dělat Sajgon, spíš míň o sobě jako rodičích pochybovat. Obecně čím úzkostnější, nejistější, nezralejší dítě, tím víc potřebuje opory z venčí v tom smyslu, že se věci dějí pravidelně, v zásadě stejně. Málo překvápek, improvizací.
Na nevyřvávání sposťáren atd. jde klidně trvat, někdy nemusí být nejlepší běžet rychle pomazlit, ale spíš říct jasné ne nepřijatelnému chování.
Jen dojem.