Máme v rodině tři americké vojáky, (jeden pokrevní, dva vyvdaní), do penze můžou po dvaceti letech služby s 50 procenty důchodu který se jim postupně navyšuje až do šedesáti. (Což je nejdříve ve čtyřiceti.)
Mají vysoký plat - vyšší než stejně vzdělaní civilisti - nadosmrti nakupují na bázi bez daně, mají dobré zdravotní pojištění pro celou rodinu, ale: v jedné té rodině mají čtyři děti narozené každé na jiném světadíle, ve zbylých dvou po dvou dětech - USA a Evropa, na bázi v cizině bývají maximálně deset let, jinak se pořád točí což některé děti dost špatně snášejí - švagr dodnes běduje jak museli v Jižní Africe nechat psy a děti brečely, pořád mění školu ale i do školy většinou chodí taky na bázi, děti vojáků si často berou kamarády - taky děti vojáků - (po USA se točí rychleji a častěji.)
Jeden člen rodiny byl vysoký námořní důstojník, v těch čtyřiceti pak studoval teologii - včetně doktorátu, druhý od těch čtyřiceti byl všude možně jako civilní zaměstnanec armády, třetí se doteď noří s ponorkou, takže je tři měsíce ve službě, tři doma.