Taky znám několik vojáků z povolání, některý byli i v Afghánistánu, i když jen na skok, a jsou normální, dokonce ani nejsou chorobně komínkoví.

Jinak poznal jsem stovky lidí, co bojovali ve válce, v různý míře jsou normální a vyrovnali se s tím. Řekl bych, že je ale odlišná situace, když masa lidí zažije válku jako vojáci, třeba celá generace, snáz pak zapadnou, protože je to běžná zkušenost. Horší to maj vojáci, co jdou jen na nějaký expediční výpravy a mise, vracej se zpátky a zapadaj asi hůř, trpívaj pocitem odcizení, nepochopení, obtížně se svěřujou apod.