Přidat odpověď
Nestíhám dočíst všechno, ale z popisu se mi jeví....
1)Pokud brečí, věřit jeho pocitům, ctít presumpci neviny (že to není vypočítavost, dokud ho nepřistihnu při něčem, co by dokazovalo opak)
2)Pokud tedy brečí, cítí problém. Takže: věnovat čas zjištění, co je jádrem pudla a právě toto cvičit na něčem pro něj lehčím. Zjištění na tom bude nejsložitější, pokud to nezvládnete s ním sami, nejlépe se jít poradit za psychologem. Často bereme jako samozřejmost něco, co pro jiné samozřejmé není a nejtěžší je to odhalit paradoxně u blízkých lidí.
3)Přestat s tlakem na všechno a vybrat jednu důležitou věc, kterou SPOLU zvládneme a na tomto úspěchu dále stavět. Zásadně nebojovat a nelámat hůl při neúspěchu.
Když je problém na denním pořádku, není to rozmar ze strany dítěte. Ten tlak syn může vnímat jako veliké neporozumění a může pro něj být psychicky bolestivý.
Předchozí