Tak já tě nepotěším. Seznámila jsem se v metru, oslovil mě sympaťák, pozval mě na kafe, já byla po nějakém hrozném rozchodu, tak jsem si řekla, ech, co by ne. Po pár rande se ukázalo, že to, co jsem považovala za milou spontaneitu, je spíš nějaká duševní nemoc. Jemně jsem se to ukončila a on pak ještě nějakou dobu stával před domem na ulici a koukal mi do oken. Měla jsem z něj docela strach.