Přidat odpověď
Ženy, já netvrdím, že to bylo běžné, pouze že jsem to tak měla já a že jsem znala děti, které na tom byly ještě citelně hůř.
Jiné na tom byly líp.
Moji rodiče měli tenkrát dost zoufalý život, neměnila bych s nimi ani na den, jsou to slušní lidé, kteří se nechtěli kompromitovat (a také se nikdy nekompromitovali) s režimem, ale přitom bázliví a toužící nevyčnívat. Díky tomu prožili půl života v permanentním strachu, nedostatku komfortních mezilidských vztahů (nikdy nebylo jasné, co je kdo zač) a hmotné bídě. Mě moje matka mlátila z neschopnosti poradit si sama se sebou, ale jiné děti bili rodiče prostě ze surovosti, hlouposti nebo sadismu. To je o dost horší, podle mě.
Předchozí