Sestra nedělala nic, protože byla slabá, nemocná a hlavně musela mít dost času pro cvičení na nástroji, pro běžné činnosti jí bylo škoda, počítalo se u ní s virtuozní kariérou.
Já jsem to snášela docela špatně a z domu jsem šla ve dvaceti, hned jak se mi povedlo vykroutit se matce z drápů těhotenstvím před svatbou, skřípala zuby, ale musela mě pustit, protože ostudu se svobodnou matkou chtěla přece jen míň, než udržet mě v haptáku.
Nemám sice kdovíjaké krásné vzpomínky na dětství, ale zase mě to celkem zocelilo.
Vztahy s rodinou jsou celkem OK. Leckde bych řekla, že to je o dost horší. Ona to matka taky neměla lehké, jako drtivý většina rodičů dělala, co mohla a pokládala za nejlepší.