tak to je něco, čemu absolutně nerozumím, můžu s čistým svědomím říct, že bych BARÁK nechtěla, nechci být totiž otrokem vlastního bydlení. Jo, mohli bychom si vzít hypotéku, postavit domek a kochat se jím až do smrti. Ne, děkuji, nechci, lidé jsou různí a já prostě dům nechci no a kdyby mi jedna z dcer řekla, že ji manžel mlátí, tak se úplně vidím, jak mě chytne rapl a rozbiju tomu kreténovi držku. Jasně, je to zatím daleko, ale snažím se udržovat s oběma takový vztah, aby věděly, že mi klidně mohou říct všechno, a že je v tom rozhodně samotné nenechám, a jsem v tomhle směru i dost impulzivní, od 13 do 22 let jsem prožívala psychický teror otce alkoholika, párkrát se mnou a bráchou mamka musela utéct ke svým rodičům, ale podpory se jí nedostalo, takže jsme se vždycky vraceli zpátky a znovu a dokola, na ten náš skvělý BARÁK