Ale jo, věřím tomu že jsou normální a myslí to dobře a jejich ochota přijmout nevlastní děti mě příjemně překvapila, ale stejně se neodvažuju nikoho k dětem pustit, mám jednoduše strach z dalšího zklamání a dalších výčitek svědomí vůči dětem, už rozvodem jsem jim pohnojila život dost :-(
Chtěla bych hezký vztah bez společného bydlení, nepřipadá mi na tom nic špatného, ale partnerem je to- víceméně oprávněně- vnímáno jako projev nedůvěry.