Já jsem byla na ukončení ve 21. týdnu, problémy začaly v 18.tt. Ležela jsem na gynekologickém oddělení. Večer mi zavedli tyčinky na roztažení čípku, mám pocit, že mi na noc dali něco na spaní, ráno až kolem 10 - 11 hodiny jsem šla na vyšetřovnu a tam mi zavedli nějaký "balonek", který se roztažený čípkem dostal až do dělohy. Nic nijak moc nebolelo, ale strach jsem trochu měla. Připevnili mi náplastí na stehno asi hadičku z toho balonku a přesunuli mě na postel vedle vyšetřovny - dospávací lůžko po operacích myslím. Nevím, jaká látka v balonku byla, ale klasicky kapačku oxytocinu v ruce jsem neměla. Na lůžku mi začaly docela rychle kontrakce, teď si uvědomuju, že kapačku jsem vlastně měla... Primářka se mě ptala, jestli budu chtít případně epidurál, souhlasila jsem (první porod jsem měla císaře, nevěděla jsem moc, do čeho jdu). Ale zaslechla jsem, že říká sestrám, že kvůli injekci Fraxiparinu na ředění krve můžu dostat epidurál až v 7 večer. Tak to jsem si říkala, že to nevydržím A jinak, myšlenky na miminko už šly mimo, bolesti to předčily a asi jsem se to snažila vytěsnit, protože to bych se mohla taky zbláznit (stačil ten měsíc před potratem). Průběžně jsem krvácela, ale to už i doma, tělo už potrat začalo samo. Sestra mi pak píchla něco proti bolesti, ale nemám pocit, že by to nějak pomohlo. Byla jsem tam sama, měla jsem po ruce tlačítko na přivolání sestry, přes sklo na mě asi občas někdo mrknul. Zakrvácela jsem pak opravdu moc, přivolaná sestra zjistila, že mi ten balonek vypadl a zavolala doktorku (přišla už jiná doktorka, z porodního oddělení). Bolesti se o hodně zmenšily, jak byl ten balonek pryč. Doktorka zkonstatovala, že mě převezou na porodní a tam to dokončíme (její slova, byla děsná a chovala se ke mě, jako bych šla na potrat z vlastní volby). Nic víc mi neřekla, tak jsem nevěděla, jestli na porodním budu dalších x hodin, když primářka předtím mluvila o 7. hodině večerní nejdřív na epidurál, teď bylo nějak po 14. hodině. Při převozu se ještě sestry mezi sebou dohádaly, jestli pár kroků k porodnímu lůžku ujdu sama nebo ne, vyhrály ty gynekologické a dovezly mě úplně k porodnímu lůžku. Tak se pak ke mě porodní sestry chovaly opravdu hnusně, včetně dr. Doktorka mi na břicho dala sterilní látku a hukla na mě, ať na to laskavě nechytám, pak mi miminko z dělohy vytáhla. Nebolelo to, nic předem neřekla, ale cítila jsem, jak prochází tělíčko a hlavně hlavička. Nikdo se mnou předem neprobral, jestli chci dítě vidět, nebo ne. Já jsem bohužel naivně čekala, že se mě zeptají, ale ne. Doteď toho strašně lituji Měla jsem být asertivní a předem o tom mluvit. Pochopila jsem, že dr. přede mnou dítě tají, nesla ho v dlaních. Potom přišel anesteziolog a uspal mě, udělali revizi. Nějakou dobu jsem tam pak ležela po narkóze, přímo na porodním sále a slyšela, jak vedle někdo rodí. Byla jsem tam celou dobu sama, jen občas přišla sestra na měření tlaku, chtěla jsem se jí na něco zeptat a jen mi stroze řekla, že pak přijde doktorka. Potrat tedy trval jen od 11 hodin do cca 14. Předem tedy ještě ty tyčinky večer.
Další KET jsem měla za 2,5 měsíce, embryo se ujalo, ale pak jsem zakrvácela a doma "potratila", vyloženě jsem zárodek vypudila, měla jsem křeče a pak jsem na vlastní oči viděla 1,5 cm váček. Pak okamžitě křeče přestaly.
Měla jsem ještě další pokusy, 3, těhotenství vyšlo až za rok. Ale nemyslím, že bys musela čekat tak dlouho, já jsem měla ještě i jiné problémy... Je mi moc líto, čím teď procházíš, přeji hodně síly