Přidat odpověď
Rumunsko se poté, co se v srpnu 1944 postavilo na stranu Spojenců, ve velké míře podílelo na osvobození Československa. Na čtvrt miliónu rumunských vojáků osvobodilo, spolu s československým armádním sborem, většinu území Slovenska včetně Bratislavy, přičemž se probojovávalo přes velké řeky Hron, Nitru a Váh, stejně jako přes řadu pohoří, z nichž nejvyšší byly Nízké Tatry a Velká a Malá Fatra. Po překročení řeky Moravy a Bílých Karpat osvobodily rumunské jednotky východní Moravu, většinu jižní a střední Moravy a oblast Českomoravské vrchoviny. Spolu se sovětskými silami se podílely i na osvobozování Brna.
Vzápětí po skončení bojů se začaly stahovat, místy docházelo k incidentům, například když se jednotliví rumunští vojáci pokoušeli krást, ale celkově byly, podle dobových svědectví, vztahy mezi nimi a českým a slovenským obyvatelstvem mimořádně dobré. Podíl Rumunů na osvobození Československa bývá zcela vynecháván, přestože byl, co se rozsahu území týče, ten úplně největší. Největší oběti přinesla Rudá armáda (nejméně 140 tisíc padlých), ztráty rumunské armády činily přes 33 tisíc. Americké ztráty na českém území byly minimální, při svém několikadenním tažení v západních a jižních se Američané setkávali jen s ojedinělým odporem; skutečně bojovali pouze o Cheb, v Plzni udusili poslední ohniska německého odporu, podobně jako Sověti v Praze.
Pro úplnost ještě podotýkám, že se pražské operace, vedle 1., 2. a 4. ukrajinského sboru Rudé armády, 1. československého armádního sboru a 1. a 4. rumunské armády, účastnila také 2. polská armáda.
Předchozí