Má toho teda malej naloženo dost, chudáček.

Fyzicky NIKDY netrestám, je to ponižující pro obě strany. Ale stojí mě to mnoho sil: Jsem cholerik, strašnej, starší dcera taky, takže občas zařvu (občas si jdu i bouchnou na wc do zdi, abych si ulevila). U nás teda fakt púlatí, že čím víc jsem v pohodě já, tím více jsou v pohodě děti...a naopak. Ale nic není ideální, takže já se hodně snažím vidět to z pohledu dětí, hodnotit, zda je můj požadavek opravdu oprávněný, uděkat maximálně kompromis a domluvit se. Pokud nelze, děti se šprajcnou, snažím se vyloučit, zda to není z jejich strany únava, hlad (což u tvého malého může hrát velkou roli). Ono asi poslouchat s ADHD je opravdu někdy nadlidské úsilí a myslím, že ačkoli by asi i chtěl poslouchat, nezvládne to. Já bych asi netrestala, chválila za malé, dílčí cíle, neúsoěch bych spíš "rozebrala" s ním, snažila ho navézt na přirozené důsledky jeho chování. A hodně bych se snažila saturovat to, aby se sám cítil být úspěšný.