Edysho, interdimenzionálnost si umím představit v živých barvách a obrysech Vrcholným kouskem mého interdimenzionálního dítěte bylo, když v mrazivém zimním dni dokázal ztratit botu a pohybovat se ve sněhu bez ní.
Co všechno kdy poztrácel a pozapomínal, to by vydalo na dlouhatánský seznam. O neúplném obsahu školní aktovky vůbec nemluvím, to je klasika. Když už tam náhodou někdy měl všechno, ve škole to tam stejně nenašel a stejně dostal poznámku.
Ale nejhorší máme za sebou, přežili jsme to, už je na gymnáziu a většinou si tam odnáší i batoh s patřičným obsahem