Jitys, myslíš, že kdybyste nenasadili ta patřičná ATB, měl by čtyřicítky doteď? Horečka (vím, že víš) není nemoc, ale reakce těla na nemoc, je to vlastně léčba, samoléčba. A ty ji antipyretiky hatíš, tělo se dál snaží, ale marně. Ono bojuje s tebou, místo aby bojovalo s nemocí. Nemoc/původce nemoci zlikvidují (až druhá) ATB. Ale zlikvidují i nemalou část střevní mikroflóry, která je nositelem imunity. Dítě je "uzdravené", ale náchylnější dalšímu onemocnění a čím dál méně schopné se samo uzdravit, a účinnost antibiotik stále klesá. Kolik antibiotik už tví synové v životě měli? Jak často necháš jejich horečky volně proběhnout? Jak se stravují, kolik času tráví venku, kolik mají pohybu,...?

Je to začarovaný kruh, čím déle, častěji a chemičtěji děti léčíme, tím obtížnější pro ně je se bez takové léčby obejít. A to přesto, že se snažíme a přemýšlíme o tom - jako ty

Netvrdím, že bych to vydržela (u sebe, natožpak u dítěte) nechat tělo, ať se uzdraví samo. To moje už dávno ani není schopno tak vysoké teploty dosáhnout. Navíc vždy záleží na konkrétní diagnóze, s každou se pojí jiná rizika komplikací. Ale věřím tomu, že by to bylo pro trvalé zdraví nejlepší.