Protože po světě se používá víc názvů, většinou vycházejí ze stejnýho základu "Egypťan", jako třeba naše "Cikán", ale i z dalších. Ty jsou někdy přímo opovržlivý, nebo se na na ně dávno opovržlivej význam neoddělitelně nabalil; totéž mnohde i k těm označením a la Cikán. Krom toho jsou to názvy přisouzený zvenčí. A to může bejt minus nejenom proto, že je to zvenčí a ne teda vlastní označení, ale i proto, že to má x jinojazyčnejch forem, těžko se teda shodnout na jedný z nich, která by byla společná. Což naopak Rom splňovat může. Snaha o jednotu je přirozená, spojili se třeba Španělé, Němci, Poláci, Francouzi nebo Češi (Kastilané, Bavoři, Slezané, Provensálové nebo Moravani nejsou samostatný etnika). Cikáni/Romové napodobujou dneska v mnohým podobnej proces, jakým prošly zvlášť východoevropský malý národy v době tzv. obrození. Snaha o jednotu, včetně etnonyma, se přitom často dála v kontextu snah o sociální nebo politickou rovnoprávnost. Totéž platí i pro Cikány/Romy. U nich je to tím výraznější, že většinou tvoří procentuelně malou menšinu, navíc geograficky rozptýlenou, nekompaktní, tzn. ještě víc znevýhodněnou, co se politickýho vlivu týče. Odtud je snaha o přeshraniční jednotu pochopitelná, podobnej příklad máš třeba u Laponců/Saamů nebo Eskymáků/Inuitů.