Přidat odpověď
Pelíšku,
jde, ale ne vždycky bezprostředně, spíš "plíživě", a často ne přímo o život, ale o jeho kvalitu.
Do jaké míry okolí může, mělo by, zasáhnout a jak?
Není to tak dávno, kdy ve srovnatelném, nebo spíš ještě horším případě, okolí zasáhlo a mělo to na něj až traumatizující dopad (myslím tu logopedku v Nýrském případu).
Samozřejmě že by člověk měl, pokud má pocit, že je to vážný, zasáhnout bez ohledu na TOTO riziko, ale aniž bych do toho chtěla tahat alibismus, tak mě v této souvislosti napadá pár otázek.
Když bych vycházela z diskuse, ve které se o tom bavíme teď, tak by výsledek byl myslím jasný - mám důvodné podezření, že dochází k DN, tak to musím někde někomu příslušnému říct/něco udělat, jinak jsem alibista, co zavírá oči před špatnými věcmi, které se dějí v jeho okolí.
Kdybych vycházela z té diskuse o Nýrsku, tak tam to bylo půl napůl, ale často se to klonilo k tomu, že "ohlásit by se to mělo jen za těch a těch okolností, a veeelmi opatrně a měl by člověk mít hodně pádné důkazy, jinak může způsobit lidskou tragédii - oběšený otec - a bude tím vinen a bude s tím muset žít".
Vede mě to k zamyšlení, kde přesně je ta hranice, kdy je trestuhodný se vměšovat, a kdy je trestuhodný se nevměšovat.
Předchozí