Hezké dopoledne maminky,
přišla jsem se tady s vámi poradit a snad i nabrat trochu síly, jelikož jsem na tom psychicky už opravdu špatně.
Mám syna skoro 4 měsíce a už od začátku přikrmujeme umělým mlékem, opravdu jsem se snažila rozjet laktaci, ale i když jsem mléko měla, tak malý prostě nechce pořádně pít, vždy si vypije jen trochu a nebo se začne hrozně vztekat a nevypije vůbec nic, dávám pak tedy UM.
Nejdřív jsme bojovali pro každou kapku a teď, i když by třeba i trochu šlo, tak sem úplně ve stresu z toho, že musím jít kojit. Prostě těch problémů a nervů okolo kojení bylo už tolik, že se mi to zhnusilo, nechci to. Zároveň ale cítím povinnost kojit, povinnost, že to je pro dítě to nejlepší a že když nebudu kojit, tak nebude tak zdravé, takže se z povinnosti přemáhám a kojím, i když už vlastně ani nechci a to mě psychicky ničí.
Přemýšlím, že si skočím na gyndu pro léky na zastavení laktace, máte s nimi nějakou zkušenost?
Furt se nemůžu rozhodnout, zda se takhle dál trápit nebo ne. Malý vždy tak jendou denně docela pěkně pije a já si říkám " ne, tak já to ještě nebudu vzdávat", ale bohužel spousta dalších krmení akorád řve a od prsa se odtahuje, nevím, zda mi ta troška mlíka stojí za to. Co myslíte? je mateřské mléko opravdu tak významné, že i pro tu trochu, co si ode mě vypije mám dál bojovat? Jak by jste se zachovali vy? Podotýkám, že odsávačkou skoro nic neodsaji.
Děkuji za vaše rady a názory, hezký den přeji