Hele, já když byla prvňák (1981), byli jsme 1.G. O rok později jsme do školy chodili na směny (ranní/odpolední), protože prvňáků bylo po 1. K.

Ale k věci - učila jsem na základce, kde bylo přes 1000 dětí i na malé, s jednou třídou v ročníku. Pokud si mohu vybrat, jednoznačně volím tu menší.

1) Učitelé tam každého znají, víc o něm vědí, líp se mohou přizpůsobit potřebám žáka. Na velké škole jsme nevěděli nic, co rodiče nepovažovali za důležité říct. Rodiče ani tak nespolupracovali jako na malé škole. Zatímco malá školička byla víc drbárna, ale myslím, že ku prospěchu dětí. Třeba se ke mně přitočila kolegyně a říkala něco jako "Hele, rodiče od Vojty z mé třídy se nejspíš budou rozvádět, tak ho prosím tě moc nedrť, má toho doma dost." A já jsem věděla, že konverzovat s ním anglicky na téma "My family" je prostě nějakou dobu tabu.

2) V menším počtu žáků je na všechno tak nějak víc vidět. Takže když byl nějaký průšvih typu náběh na šikanu, snáz se to utnulo v začátku.

3) V menší škole se i žáci líp chovali. Neumím úplně vysvětlit proč, ale když jsme někam přijeli na výlet / lyžák, tak si majitelé ubytování k nám chodili libovat, jak jsou děcka hodný a ať určitě přijedem ještě někdy, že tak hodný děcka dlouho neměli.

4) Malá škola nebyla tak dobře technicky vybavená, jako ta velká, ale mám pocit, že to kolegové hodně doháněli vlastním nadšením.

5) I na malé škole jsme se podíleli na mezinárodní spolupráci, jezdili do ciziny v rámci projektu Comenius. Děti měly možnost účastnit se různých olympiád a soutěží.