Takovým razantním omezením se mi zhubnout v minulosti podařilo, leč pak to stejně časem naskákalo zpátky. Nejlíp se mi hublo, když jsem byla v úplným klidu. Za svobodna jsem nějakou dobu pracovala krátký - dlouhý týden, bydlela jsem sama. Měla jsem klídek, dost volna, nic mě nestresovalo. Byla jsem vyspalá, chodila sportovat, přiměřeně jedla a šlo to jako po másle. Dobře se mi hublo i na mateřský - pravidelný režim, dítě tenkrát spalo už celkem dobře. Ale když chodím do práce a vstávám denně v šest, je to prostě jiný. Nic mě nijak zvlášť nestresuje, ale pořád hlídám čas - už snídat, už půjdeme - ať stihneme školu, ať jsem včas v práci, ať jsem akorát v družině. Mám jisté sebestresovací sklony, i když se cíleně snažím vytvořit si příjemné podmínky a klidné prostředí, sebe prostě neošulím, vnímám to zkrátka jako celodenní běh na čas.