"i plno lidí posílat přestalo,když to bylo opakovaně,tak jim taky neposílám,jestli kvůli času,penězům..těžko říct.Osobně mě to těší vybírat,psát,posílat,protože se sama raduji a těším z těch co dostanu,nechávám si je vystavené,tak jsem myslela,že ta druhá strana to má taky tak"

- já si z dětství pamatuji, jak mě máma před Velikonoci/Vánoci posadila ke kuchyňskému stolu se štosem pohlednic a svým adresářem a já jsem do zemdlení psala - Veselé Vánoce a šťastný nový rok přejí Novákovi - už tehdy mi to přišlo hrozně neosobní a jakoby za trest. Bývala jsem z toho unavená, bolela mě ruka, dlouho to trvalo - a všem se psalo to samé - přičemž nezanedbatelnou část adresátů jsem osobně ani neznala.
To už mi přišel mnohem lepší klasický dopis milým příbuzným, kteří bydleli daleko a proto jsme se vídali málo - psalo se jim co je u nás nového a tak - to bylo osobní a milé