Jasmin, tak ono je to různé, někdo to tak chápe, někdo nechápe... Třeba moje babička měla z každého dopisu hrůzu, protože nevěděla, co odepisovat a ještě větší hrůzu měla že by k ní ten dotyčný chtěl třeba dojít na návštěvu... Když si třeba myslela, že by mohla přijet její neteř na hrob své matky (babiččiny sestry), tak jí raději před tím napsala dopis, jako že bude doma malovat, tak ať nejezdí. Babička malovat nechtěla, ale se děsila, že by někdo mohl přijít (a to třeba ta její neteř ani neplánovala, že by na ten hrob jela).
Já mám třeba zkušenost takovou, že mé kamarádce za velice tragických okolností zemřel manžel. Bylo to opravdu hrozné, nevěděla jsem, jak reagovat, protože ty okolnosti byly docela složité... Volat jí jsem nechtěla, nevěděla jsem, v jakém je stavu. Psát mail nebo sms mně připadlo nevhodné. Tak jsem napsala klasický dopis. Když jsem se potom s kamarádkou po delší době viděla, tak mně děkovala, že jí ten dopis moc pomohl, že si na ni někdo vzpomenul.