no, jasně, Kreaty, a ještě studený hadr na hlavu, nebo máchat schizofreniky v potoce, či je upalovat jako čarodějnice, volat exorcistu na posedlost ďáblem či bábu kořenářku. Aneb jak včera zaznělo v jednom dokumentu o konspiračních teoriích: čím větší blbost, tím víc tomu lidi věří.
Dost mě baví ty komentáře pod článkem. I to svědčí o "úrovni" těch, kteří těmto konspiracím věří.

Je snad Rišulka tak "nezodpovědná" máma, že by nechala do svého dítěte ládovat léky jen tak? Podle toho, jak ji sleduji delší dobu, tak z ní mám naopak pocit, že dělá naprosto co může. Až si říkám, že pro dítě vše, a kdo se taky postará tak trochu o Rišulku?

Ale abych nevylila s vaničkou i dítě, otázka je, zda nejsou léky třeba v zahraničí nadmíru zneužívané jako řešení krizové situace s dítětem při selhávajících rodičovských funkcích (což pochybuji, že je případ Rišulky). Chápu, když rodiče po pokusech s volnou výchovou, nestanovením hranic, a po hájení "práv dítěte na svobodná rozhodnutí" zjistí, že ne-vychovali monstrum, a tak hledají další viníky a svoji omluvu, že oni za to nemohou, to to dítě je nemocné. To je ale mimo toto téma.

Ano, třeba psychoterapie je významně účinnější než léky, v případě, když je možné ji použít. Tj. nepoužije se na pacienta v akutní fázi psychiatrického onemocnění, ale až po zklidnění farmaky. Také, jak řekla jedna psycholožka, k čemu je sezení u psychologa, když tam klient už desátou hodinu jen sedí a brečí. Tak to mají léky také význam. A samozřejmě mají význam v situacích diagnostikovaných odborníkem - psychiatrem. Který si je vědom, že ne každému sedí hned první lék, a musí hledat. Což je v tomto oboru běžný proces.