Asi ti můj názor nepomůže, ale nedá mi to.
Nebyla jsem v situaci, ve které jsi ty s dcerou, ale s čistým svědomím můžu říct, že antidepresiva bych dítěti nikdy nedala. Podle toho, co píšeš, je to následek nemoci. Tyto léky ten následek pouze tlumí, kryjí, ale neléčí. Jen to možná nebude tak vidět, ale pořád to tam bude. Navíc ty léky se dětem předepisují JEN u obsedantně kompulzivní poruchy a ne u panické poruchy.
Zkoušeli jste s malou jiné možnosti? Jakékoli neinvazivní-zajít k příčině potíží a od toho odvíjet uzdravení? Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale za uzdravení to stojí. Napadá mě, jak to bude za rok? Za pět let? Bude dcera už nastálo na lécích? Nebo až se začnou vysazovat, bude trpět nějakými abstinenčními příznaky? Jak to zvládne třeba v kombinaci s tím, že se úzkosti vrátí?
Nesoudím, nehodnotím. Jen bych chtěla poodkrýt i jiné možnosti než chemii a "léčení" místo uzdravení.
Držím palce