Můj manžel jezdíval v první polovině devadesátých let do Ruska jako kamioňák. Nadával na neskutečný úřednický bordel, kdy kvůli chybám v papírování nebo špatnýmu razítku, nezaplacenýmu clu, a milionu dalších překážek zůstaval v Rusku zbytečně viset i několik dní, než ho naložili, absolutmě šílel z jejich hranic, protože kvůli jejich zvláštní produktivitě práce zase stál klidně několik dní ve frontě, atd. Ale s běžnými Rusi měl zkušenosti veskrze pozitivní. mockrát se mu stalo, že když musel stát někde ve firmě a čekat na nějaké nesmyslné razítko nebo chybějící lejstro, tak mu nějaký zaměstnanec nabídl, aby šel bydlet k němu a nemusel trčet v autě. Vždycky se chovali velice pohostinně. Vždycky říkal, že čím víc na východ, tím větší bordel a tím příjemnější lidi.
Co nesnášel byli takoví ti rychlozbohatlíci, co se chovali k lidem jak ke kusu hadru bez špetky respektu. Přesně ta sorta, která pak zaplnila Karlovy Vary.