whitep - pardon - napsal to nějaký Klvaňa a mně ten odkaz funguje...

Ale není to tak dlouhé, mohu to sem zkopírovat celé:

Dobytí, nebo osvobození Československa Rudou armádou? Dobytí.

Autor: Tomáš Klvaňa

Datum: 25.3.2015

V rozhovoru s Parlamentními listy o mezinárodní situaci na pozadí ruské agrese na Ukrajině jsem se v závěru dopustil drobnější poznámky:

„Říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech: posílení komunistů, podrývání demokracie a nakonec puč nastolující totalitu. Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla. Jeden totalitní režim byl v krátké době nahrazen jiným.“

Tato poznámka vyvolala lavinu reakcí v médiích a na sociálních sítích: od nadšených přes velmi kritické až po nenávistné. Naprostá většina kritiků na můj názor nereagovala úplně férovým způsobem, neboť mi přisuzovala něco, co si nemyslím a ani jsem neřekl. Především:
1.nijak nezpochybňuju lví podíl Rudé armády na porážce nacismu.
2.tím, že nás Rudá armáda (plus západní spojenci, československý odboj domácí i zahraniční včetně komunistického, Ruská osvobozenecká armáda pod velením generála Vlasova a další bojovníci proti nacismu) zbavila nacistů, velmi pravděpodobně zachránila náš národ před likvidací, nebo minimálně před řádnou decimací. Za to budiž Rudé armádě věčný dík.
3.nijak tedy neumenšuju památku padlých vojáků Rudé armády (Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a dalších národů Sovětského svazu) – správně zůstávají v našich vzpomínkách a modlitbách. Ať jim každý vzdá úctu podle svého ustrojení.

Rudá armáda nás však „neosvobodila“, ona nás zbavila nacistů. Její vojáci se u nás od počátku chovali jako dobyvatelé. Od té doby Rusové považovali toto území za svou válečnou kořist a chovali se, jako by jim mělo navěky patřit. Proto Putin tak těžce nese „ztrátu svého“ území v roce 1989, proto říká, že rozpad SSSR v roce 1991 byl největší geopolitickou katastrofou století.

Existuje mnoho historických pramenů a svědectví pamětníků, z nichž jasně vyplývá, že vojáci Rudé armády u nás rozsáhle kradli, loupili, ba i znásilňovali. O tom všem komunistická propaganda mlčela. A hlavně – Rudá armáda nás neosvobodila, neboť její obsazení Československa nevedlo ke svobodě, ale eventuálně k nahrazení jedné totality jinou. Osvobozena byla značná část západní Evropy. Té osvobození opravdu přineslo svobodu, demokracii a prosperitu.

Je jasné, že zotročení Československa v roce 1948 nebylo automaticky dáno příchodem Rudé armády v roce 1945. Dějiny nejsou logická přímka a kauzální vztah v dějinách, věcech lidských, není ekvivalentní kauzálnímu vztahu ve fyzice. Za totalitu 1948-1989 jsme si z velké části mohli sami: návštěvou prezidenta Edvarda Beneše v Moskvě za války a podepsáním československo-sovětské smlouvy, zvolením komunistické strany v roce 1946, souhlasem demokratických stran s okleštěním poválečné demokracie, nepřipojením se k Marshallovu plánu na obnovu Evropy a chybami demokratických politiků v únoru 1948.

Řekl jsem tedy v rozhovoru A a neřekl B. Platí obojí. Rudé armádě budiž dík za záchranu naší existence a budiž kritizována za to, jaké pořádky tu pomohla nastolit. Dějiny jsou komplikované a hezké příběhy o čistém dobru a špinavém zlu je vždycky nevystihují. Považuju však za nutné, abychom se na ně nebáli podívat otevřeně. Člověk, který to chce udělat, musí být jistým způsobem dospělý, musí se dívat na fakta, měl by používat vlastní rozum a neměl by se bát nepopulárních a nepříjemných věcí.

Spousta mých kritiků si však přečetla moje A a přisuzuje mi C. Nevím proč, C není správně. Jeden příklad za všechny. Dnes mě přiměla k pousmání malá zlomyslnost pisatele Lidovek Petra Zídka na toto téma. Docela vystihuje, jak se tady „argumentuje“. Zídek v dnešních Lidovkách reaguje na můj názor v Parlamentních listech a sice mě cituje přímo, ale nejmenuje. Píše o mně takto: „Jistý muž – jeho jméno není podstatné a odvádělo by pozornost od tématu.“ Hm. Hmmm. Ten pán má opravdu smysl pro fair play, že?

Zídek můj názor blahosklonně označuje za hloupý a ihned se jej snaží vyvrátit. Potíž je v tom, že mi – jako velká většina z těch, kteří se mnou v této věci polemizují – přisuzuje něco, co jsem neřekl a nemyslím si. To je u nás hodně, hodně rozšířená argumentační záludnost. Jádro toho, o čem si myslí, že jsme ve sporu:

Tím, že já říkám, že příchod Rudé armády do Prahy vedl nakonec k totalitě, myslí si Zídek, umenšuji naše vlastní chyby (Benešovu návštěvu Moskvy, souhlas českých demokratických politiků s okleštěním demokracie, demise demokratických politiků v únoru).

„Nastolení komunismu je především náš, český problém,“ píše Zídek a já s ním souhlasím. On si asi myslí, že ne. Dodávám jen – bez Rudé armády by to zřejmě nešlo. Bez Rudé armády by se to nemuselo stát. Kdyby neexistovala hrozba latentního návratu Rudé armády, měli by to komunisté mnohem, mnohem těžší. Nebo si snad Zídek myslí, že Jan Masaryk a celá vláda se rozhodla neúčastnit se Marshallova plánu jen proto, že byl Stalin brilantní diskutér a přesvědčil je skvělými argumenty?

Další věc, ve které spolu nesouhlasíme, je ono slovo dobytí. Zídek píše, že „dobyta může být zem, která k tomu klade odpor“. Z toho tedy má plynout, že nás Rudá armáda osvobodila. Je to podle mě jen prázdná slovní ekvilibristika. Rudá armáda toto území dobyla porážkou nacistů, a tím nás nacistů zbavila. Ještě jednou, díky jí za to. Neznamená to přece, že tím, že jsme byli dobyti jinou armádou, měli bychom snad stranit nacistům.

Z velmi složité poválečné situace vyplývá: Jedna totalita byla nahrazena druhou a bez Rudé armády by se tak pravděpodobně nestalo. Kdyby třeba Eisenhower nedodržel slovo dané Stalinovi a dal Pattonovi příkaz osvobodit Prahu, je dost možné, že by to komunisté s nastolením totality měli najednou nepřekonatelně těžké. To je pochopitelně spekulace a jako každou, i tuto lze legitimně zpochybnit. Co však zpochybnit nelze: podíl Rudé armády jak na porážce nacismu, tak na našem následném novém zotročení.