Ovšem jen ta fakta, která se hodí do krámu.
Skutečnost, že přes všechny zákonné možnosti a povinnosti je realita taková, jaká je, to se do krámu nehodí.
Představ si, že bude povinnost, aby ti soused dal každý den půlku večeře, ale zároveň bude existovat možnost, že se z toho soused může vykroutit, když nebude chtít.
Budeš x let zvonit každý večer u souseda a domáhat se své půlky večeře, protože na to máš právo? Bude tě to obtěžovat, stojí to čas, nervy, budeš se s tím sousedem hádat, posílat na něj udání... a on ti tu půlku večeře nedá a nedá.
A komu tím prospěješ? Sobě? Nebo společnosti, který tím dáš jasně najevo, že je soused bídák? Ne. Neprospěješ nikomu a sobě ublížíš. Někdo souseda odsoudí, jiný ne. A i kdyby ho odsoudili všichni, bude to dostatečná satisfakce? Tu půlku večeře stejně nedostaneš.
Radši přijmu riziko, že pro nějakou Fajfku budu patologická osobnost, než si komplikovat život letitým bojem s jedním reálným nezodpovědným/sobeckým troubou.