Po skončení 2. světové války se antisemitské tendence nejvýrazněji projevovaly v Sovětském svazu a státech pod jeho vlivem. Především Židé zde byli podezřelí z podpory "trockismu" (podle Lva Trockého), považovaného Leninem a Stalinem za ideologickou úchylku. Podle komunistického učení, nepřátelského všem náboženstvím a potlačujícího svobodnou národní a kulturní svébytnost, byli též Židé nebezpeční svými osobními vazbami, přesahujícími hranice států. Odtud pocházelo obvinění z tzv. kosmopolitismu: nadnárodního, nepřátelského působení proti komunistické vizi světa. V tomto smyslu komunističtí ideologové sdíleli tradičně antisemitskou představu o spikleneckém spolčení světového židovstva. V přizpůsobené verzi mělo jít o intriky "ve službách západního imperialismu proti socialistickému táboru".

V SSSR došlo počátkem 50. let ke krutým zásahům proti židovské inteligenci a umělcům, rozvíjejícím autentickou židovskou kulturu v jazyce jidiš. Nejvýznamnější z nich byli popraveni, bylo odhaleno údajné spiknutí židovských lékařů proti Stalinovi (1953). Po vzoru SSSR se i v řadě podřízených komunistických zemí uskutečnily inscenované procesy s výrazně antisemitským podtextem. V nejznámějším soudním líčení tohoto druhu u nás (Slánského proces - 1952) byl v rozsudcích výslovně zdůrazněn i "židovský původ" odsouzených.

http://www2.holocaust.cz/cz/resources/texts/pavlat_popirani_holocaustu