Mně teda přijde dupající děcko zakladatelka. Jakkoliv jsem schopna pochopit důvody proč to chce, přítel prostě tu stejnou nemoci nesdílí a je třeba se dívat i z jeho úhlu pohledu. Proboha přece má taky právo na názor. Nebo má automaticky sklapnout podpatky a podřídit se, když má partnerka dostatečně "silný" emoční důvod?

A opravuji se, dvě jméno v tomto případě nejsou kompromis, ale varianta. Pokud jeden chce jen toto jméno a druhý toto jméno v žádném případě nechce, tak kompromis je jiné jméno, které bude akceptovatelné pro oba.

Fakt si nechci představovat situaci kdy dají dítěti 2 jména a každý mu pak bude říkat jinak?