"když denně uvidíš dceru a budeš ji muset oslovovat jinak než to máš vnitřně nastavené."...tak to je snad normalni, ze na jmenuu se musi shodnout oba? Kde kdo ma nejake favority a nakonec se dite jmenuje jinak - aby to vyhovovalo obema.
Ja zakladtelku chapu, ze by chtela pojmenovat po mamince, ale at se na to koukam z jakekoli strany, pripada mi logictejsi jit do dohody s pritelem - je to i jeho dcera.
PRedstava, ze mi manzel rekne, ze se syn bude jmenovat po mrtvem tatinkovi Marcel, me stavi do patove situace (a dve jmena mi pripadaji ulet) - jak z toho mohu vyjit? Bud budu naprosto nesmirena se jmenem ditete nebo budu za tu hroznou strasnou necitlivou, ktera nedovolila pojmenovat manzelovi syna po skvelem dedeckovi. Zkusila bych se na to podivat i z pritelovy strany.