Přidat odpověď
Mám podobné dítě, asi spíš rovnou dvě.
Starší syn chodí do 1.třídy a povaha je podobná, i když asi ne až tak extrémně. U nás se to hodně projevuje tím že potřebuje aby vše běželo "jak je zvyklý", lpí na tom co zná, nemá rád změny. V kolektivu se drží spíš zpátky, přesvědčit ho na nějaký kroužek apod je těžké, na všechno řekne radši ne. Takže chápu co řešíš.
Ovšem myslím že to prostě osobnostní nastavení, těžko se to nějak výrazně změní, spíš dozráváním a nalezením např. kolektivu, kamarádů, to myslím dělá hodně.
Já na rozdíl od ostatních byl přestup zvážila za předpokladu že jsi přesvědčena že na to zralý je. Ono vplout pro takové dítě, s touto povahou, do zaběhaného kolektivu je mnohem těžší než pro ty jiné povahy, to vím i podle sebe (sama jsem taková). Proto myslím že je důležité aby se "svou" třídou byl co nejdříve. Hodně pomůže když na to nebude sám, tak pokud jde také nějaký kamarád, je to další bod pro.
a jako stěžejní považuju osobu p.učitelky, už se to tady na diskuzi párkrát řešilo. Takže to bych prověřila v první řadě, zda si "sednou", opravdu ne každá umí nalézt cestu k takovým dětem.
Já jsem se dost rozhodovala zda dát odklad nebo ne, právě z důvodu té sociální zralosti, a pro školu rozhodlo:
- šel do třídy se svým nejlepší kamarádem - což mu obrovsky usnadnilo ten nástup do kolektivu
- vycházela na tento ročník vynikající paní učitelka, na kterou jsem měla skvělá doporučení od naší logopedky
- no a cítila jsem že rozumově na to má, že už by ho to brzdilo, měl velký zájem se učit, takže se už učil "samostudiem", a to mi přišlo zbytečné, raději ať se to nadšení využije ve škole
- jo a školu si "vybral" sám, měli jsme na rozhodnutí dvě, jednu větší, obrovskou histor.budovu, a menší takovu "klidnější" školu - jednoznačně volil tu druhou, v té první by byl takový "ztracený"
A sama jsem překvapená jak dobře nástup do školy proběhl, našel si i nějaké další kamarády, a tam je myslím dost stěžejní že na to není sám. Paní učitelku má moc rád a myslím že ona to s ním umí a respektuje to co on potřebuje za přístup.
A nakonec chodí syn i do sportovního oddílu -protože chodí kamarád :)
Takže myslím že ta pomoc může spočívat vlastně v uzpůsobení a vhodné volbě toho vnějšího prostředí. Jasně že nemůže žít pořád v chráněné bublině, ale prostě je otázka kdy ji opustit, ale vybrat vhodnou třídu, s výbornou paní učitelkou a pomoct i tomu kamarádství, to je to co může pomoci.
Předchozí