Hojit si vlastní zoufalství tím, že ublížím jiným, nic neřeší. Jediné, co se přidá, je ještě pocit ubohosti, případně špatné svědomí. Pro zastánkyně názoru "nevěra přece není ublížení, když to doma pořád funguje" - jak je pak možné, že tu každou chvíli píše nějaká žena, která se trápí nad tím, že má manžel milenku. Ve vztazích se většina z nás s nikým dělit nechce (já bych nechtěla už z čistě zdravotního a hygienického hlediska, jen z té představy se mi dělá nevolno).