To je pravda, Velšice, doteď to tak bylo, jenže teď jsem "oslabená" tím náhlým přesunem do kavárny , tak pak to "užívání si" hraničí s "trápením se", člověk na toho druhého myslí, přemýšlí coby kdyby, no klasika, všechny to známe. Teď to budu muset nějak posunout zpátky. Ale vzhledem k tomu, že příroda nás nutí souložit, když to řeknu natvrdo, tak se bojím, aby to nebyl boj s větrnými mlýny. snad ne, budu si to racionalizovat: je ženatý, má mě jen jako zpestření.