Mladsi bracha hral na housle, motivaci mu bylo prave to, ze ja jsem hrala na klavir, rodice taky oba na klavir - zatimco houslim nikdo nerozumel. Takze mel jistotu, ze mu do toho nikdo kecat nebude. Vydrzel prvni pulrok, kdy jen tahal pruty o sebe (ze by inovace meho otce, aby to nemusel poslouchat?), pak hral par let normalne. Pak si zlomil ruku, prerval slachy a nervy, nacez se to cely naucil znovu (a psat a jist priborem atd. taky).
Pak hral par let v nejakem orchestru, kvuli cemuz jsme par let zili uprostred Braniborskych koncertu a. Ctvera rocnich dob - tohle obdobi bylo pro me nejtezsi. V bratrove pokoji jsem se dokonce naucila zhasinat vzduchovkou (strilela jsem ode dveri na vypinac, abych tam furt nemusela chodit), aby nevidel na noty. Jenze pak se to naucil zpameti i potme...

Nakonec se ale vztahy urovnaly a dokonce jsem mu nekde sehnala i smycec, kdyz o svuj prisel.