Aleno,

no já v nácviku diktátu smysl vidím, pro pomalejší děti je to právě dobrý nácvik na to vlastní psaní. Diktáty se psaly od první třídy i za nás, já si je pamatuju docela dobře. Jde spíš o to, jestli uděláš z diktátu strašáka nebo to vezmeš jako způsob, jak něco nacvičit. Já to beru tím druhým způsobem, diktáty píšeme (a trénujeme od toho prvního skládání slabik ze skládací abecedy), děti se to učí, žádné známky za to nedávám, takže se nemají čeho bát. Trénujeme na tom potom i sebekontrolu, čtení, pozornost. Rozdíly v rychlosti psaní jsou zatím minimální, takže nikdo půl hodiny nečučí do prázdna.

A právě ta schopnost zapisovat myšlenky, ať už vlastní nebo cizí, se formuje už od první třídy. A začínat tím nejsložitějším a nejnáročnějším není zrovna to pravé, takže v první třídě se dbá především na to, aby se dítě umělo vyjadřovat ústně a ovládlo tvary písmen, spojování do jednoho (psaní vlastních myšlenek) přichází až později.

A ano, jsou děti, které to zvládnou už v té první třídě, ale ač to tady na rodině vypadá jinak, takových dětí je jen velmi malé procento, většinou tak jedno až dvě ze třídy.