Ü mě to byly hlavně dětský... Ty další byly dobrý, lepší, ba vynikající, ale už to nebyly ty "knihy v mým životě," jen literatura.

1. Johan Fabricius: Plavčíci kapitána Bontekoa - kniha, kvůli které jsem se naučil číst, táta nám ji denně předčítal, já ji pak začal číst souběžně s tátovým předčítáním, a záhy po dočtení jsem si ji přečetl znovu, ovlivnila mne na dlouho.

2. Mabel Guinnip La Rue: Malí Indiáni - iniciační knížka (od dětství do dospělosti), dala mi mnohem víc než všichni Vinnetouové a Poslední Mohykáni, navíc jsem čekal dlouho (aspoň tak patnáct let) na poslední stranu a vyvrcholení (ve vydání, které jsem četl jako dítě, chyběla).

3. Eduard Štorch: Hrdina Nik (další štorchovky už mne tolik nezaujaly a některé vůbec) správný klučičí hrdina, jaký bych chtěl být, knihu jsem četl několikrát, až po letech jsem se smířil s tím a pochopil, že kniha může končit i tak, že hrdina zemře.

4. John J. R. Tolkien: Hobit další iniciační kniha (nezralost-zralost), hned první večer jsem přečetl asi třetinu, četl jsem několikrát, otevřela mi cestu k fantasy, navíc mi otevřela svět literárních hrdinů, kteří se hrdiny teprve stávají.

5. Josef Augusta: Z hlubin pravěku - zkoušel jsem napsat podobné povídky, později svou první „odbornou“ práci, na střední jsem se hodlal zcela vážně stát paleontologem, už jsem si to konzultoval s vlasatým pracovníkem Akademie (zarazily mě přijímačky z matky), dodnes mi z toho zbyla vášeň pro vývoj člověka, tato kniha navíc mi otevřela svět Zdeňka Buriana.

6. Jan Matzal Troska: Zápas s nebem v podstatě brak, ale začala tak má láska ke sci-fi, spolu s tehdy nejbližším kamarádem jsme si vytvářeli vlastní podobný svět, společně četli další sci-fi, pod tím vlivem jsme se oba pokoušeli i o vlastní sci-fi povídky.

7. Lion Feuchtwanger: Židovská válka – pod dojmem té knihy jsem přečetl všechny další autorovy knihy, snažil jsem se přečíst vše, co jsem od něj sehnal, některé knihy na mne udělaly téměř tak silný dojem, jako tato. Naučila mne, že historie se v principu neliší od současnosti, dále, že se vše mění a nic netrvá věčně (mění se hlavně ve chvíli, kdy si je člověk jist, že teď už bude klid a bude to tak napořád), neodvážil jsem se ji zatím přečíst znovu, abych nepokazil neuvěřitelně silný dojem z prvního čtení, dodnes si nazpaměť pamatuju určité věty apod., diskutoval jsem o ní s tehdejším velkým kámošem na chodbě na gymplu tak vášnivě, že jsme kašlali na zvonění a zahnal nás až ředitel, spolu jsme pak v inspiraci touto knihou připravili divadelní představení, probudila ve mne lásku k historii.

8. Ludmila Vaňková: Zlá léta - romanťárna, důležitá popisem milostného vztahu, v níž se mísí láska, nenávist, strach a vášeň, navíc mi otevřela další cestičku k historii (středověk) a specielně k české historii.

9. Forrest Carter: Odvedu vás do Sierry Madre – indiánská agitka, ovšem zásadní vzor pro život v dospívání (vnutil jsem ji své třídní – fyzikářce-matikářce, aby si ji přečetla).

10. Gustav Meyrink: Golem - kombinační román, které jsem si od té doby oblíbil (znamenal více než slavné Jméno růže), navíc doplněný zajímavým přátelských vztahem s holkou, která mne s Golemem seznámila, číhali jsme v noci na dům U poslední lucerny, shodou okolností také v té době dávali v Rubínu vynikající ztvárnění Golema, na které jsme šli.