Ony deti rychle pochopi, ze rozumis i ten druhy jazyk, ale jde o zvyk. Idealne kdyz si zvyknou na tebe proste mluvit cesky ale nekdy ve vyvoji muze prijit doba, kdy jim cestina prijde zbytecna, trapna, prilis vyjimecna ntp. a vyhybaji se ji, a kdyz rodic prestane mluvit, tak se jim to pretrhne. Kdyz rodic neprestane mluvit, a oni uz maji dostatecne zaklady, tak se jim to udrzi i kdyz maji cestinu jen pasivne, a pak zas muzou navazat.
Samozrejme vyhoda je kdyz cestinu muzou pouzivat i jinde nez s tebou, napr. u babicek, cist knizky, poslouchat ceske radio, telefonovat nebo povidat pres internet s ceskymi kamarady, proste kdyz je pro ne jazyk prostredkem k necemu co je bavi, a ne samoucelny cil "protoze to mama chce".
Dokud dceru tvoje hra "ja ti nerozumim" bavi tak je to fajn, ale kdyby ji to preslo, tak bych ji asi nelamala, jen bych sama pouzila spravne ceske slovo, aby ji to spojeni zustalo v hlave. U bilingvnich deti je napr. caste, ze kdyz si rec teprve osvojuji, tak pro nektere vyrazy pouzivaji ten jazyk, kde je slovo jednodussi. Nebo ten, ve kterem se o dane tematice casteji bavi; pripadne dle kontextu - ceska babicka je "babicka Marenka" i v cizim jazyce, a ta druha naopak i v cestine "grandma Mary".