Dneska radši anonymně, neb na to nejsem hrdá.

Mám tři děti, dvojčata a po 24 měsícíh třetí. Monodítě dobrý, anděl dvojčata peklo horoucí, monodítě v kombinaci s ďábelskými dvojkami taky čert, takže jedním slovem masakr.

Nejhorší to bylo to 5-ti let dvojčat, teď je jim 6, v září půjdou do školky a doma je pořád teda bordel při hrách a docela hluk, ale už je to všechno snesitelnější.

První dva roky se 3 dětma byl očistec + manželská krize hned po narození dvojčat.

Pomoc okolí byla 0, děti udám k zleté tchýni 4x do roka na přespání, jinak nic, na placené nemáme, manžel pracuje, aby to všechno utáhnul.

Moje mamka do loňska 400km daleko, nyní "po ruce" ale pracující, navíc si na ně netroufá, takže pohlídá max u mě a já si skočím na nákup.

Všechny rady psychologa a podobný jsem dostávala taky (hl. od mojí mamky), občas jsem se už fakt nepoznávala. Jenže JAK a KDY se tam dostat bez možnosti hlídání, to už nikdo neporadil, nic pravidelného nepřichází v úvahu ani teď.

Od září chodí i nejmladší do školky, takže konečně jsem si oběhla zubaře, který byl na x návštěv, momentálně ho už měsíc odsouvám, neb na střídačku děti marodí.

Jsem doma, do práce se nechystám ještě dost dlouho, dělám trochu z domova, ale fakt velmi málo.

Moje rady : nauč se mantru, že uklidíš pořádně jednou do roka-no a? dělěj to nejnutnější zlo, předvařuj si večer-naučila jsem se vařit v jednom hrnci nebo v jednom pekáči, jsem mistr ryclých jídel.
Když je ti už opravdu úzko zabav děti bezpečným způsobem, třeba u nich seď, nech je hrát si s prádznýma petkama, vypni mysl a relaxuj-s nimi ale bez nich-občas jsem si pustila aspoň jeden song do sluchátek., přečetla pár stránek-nevnímala jsem kravál. Dvojčata byly pořád v sobě a dodneška to je největší zdroj hluku, vypínám, už dle řevu pozná, dy musím zasáhnout a kdy ne a "žalovaček" postupně ubývá.
Byli jsme často venku, aktivní zábava s nimi mi zabrala mnoho dní a nakonec jsem si to užil a zjistila jsem, že poslouchají víc, než když je s námi další dospělý.

Už jsou velký, přijdou, přitulí se, maminko já tě mám ráda a já vím, že zas tak hrozná jsem asi nebyla, i když mi okolí říkalo, že jsem zralá na prášky.
Přežijte to.

Za měsíc jedu podpořit kamarádku na druhý konec republiky, která má také děti narozené jako ty, je na tom dost podobně.

Nejsi v tom sama a všemu bude konec !

Jo-ještě poznámka, my jsme děti mít dlouho nemohli, dvojčata jsou po IVF a to mi taky pomohlo, pocit šílet z nich je nepopsatelně lepší než toužit po nich